O velikonočního beránka v Náměšti nad Oslavou
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 7. 4. 2024 21:36
- Napsal Neklan Vyskočil
- Zobrazení: 92
Autorem článku je Marek Peša, táta Richarda Peši, který se společně s dalšími Durasáky tohoto populárního turnaje zúčastnil.
Když se mě maminka Honzy Dokulila zeptala, zda jedeme do Náměště na turnaj, netušil jsem o co jde. A byl jsem rád, že jsem se to brzy dozvěděl. Hned úvodem musím říct, že to byla opravdu velmi povedená akce. Místo konání je totiž v místní sokolovně, která je na takovou akci jako dělaná. Sál byl sice nacpaný hráči k prasknutí, ale kdo by se divil, když tu bylo přes 200 hráčů!
Výsledky naleznete na chess-results, tedy mladší žáci, starší žáci a Open turnaj.
Hrací sál
Největším benefitem však bylo výborné zázemí pro doprovody. Prostorné předsálí a plocha před sokolovnou - obojí s posezením. Dále relativně velký a hezký bufet, který byl perfektně zásobený - tohle jsem fakt na turnaji ještě nezažil - na makový štrůdl vzpomínám ještě dnes.
Ríša si pochutnává na makovém štrůdlu
Dokonce i dětské hřiště se nacházelo pár desítek metrů od sokolovny
Nyní již k organizaci turnaje. Tedy, hrály se vlastně 3 turnaje: do 10 let (turnaj A - 53 hráčů), do 16 let (turnaj B - 108 hráčů), a pro dospělé (turnaj Open - 57 hráčů). V rámci těchto turnajů byly ještě kategorie ve věkovych skupinách do 8, 10, 12, 14 a 16 let, vždy dívky a hoši zvlášť. Hrálo se tradičním švýcarským systémem na netradičních 8 kol a pro děti se jednalo o krajský přebor kraje Vysočina. První tři šachovnice z každého turnaje se hrají na pódiu, tak jak se to hraje například na Turnaji šachových nadějí ve Frýdku-Místku. Cenový fond byl bohatý, tučný a pěkně vypečený.
Beránci jako trofeje pro vítěze
Za Duras se turnaje do 10 let zúčastnili Adélka Karafiátová, Martin Hrádek a Richard Peša, do 16 let Duras reprezentovali Honza Dokulil, Ondra Hrádek, Max Veselý a Miki Hladký. Musím přiznat, že jsem se primárně věnoval Ríšovi, takže dění kolem jsem sledoval jen velmi omezeně. I tak se jednalo o zajímavou podívanou.
První kolo. Na rozdíl od turnajů v Jihomoravském kraji tady většinu svých soupeřů Ríša nezná. Hned v prvním kole narazil na Lauru Kubákovou, a jak se záhy ukazuje, je to docela ostrý úvod. Soupeřka zahajuje 1.Jf3 a Ríša od prvních chvil musí improvizovat. Ze začátku mu to docela jde a nakonec se mu podaří nějak vyvinout figury, i když soupeřka působí poněkud obratněji. Ale přichází první začátečnická chyba, odložená rošáda. A než se Ríša vzpamatuje, už ho soupeřka semílá v neúprosném útoku. Postupně zapojuje do útoku jednu figurku za druhou a Ríša jen reaguje na vyvíjený tlak, vypadá to, že je jen otázkou času, kdy jeho zoufalá obrana povolí. A stalo se, ve snaze otupit útok se pokouší vyměnit věže (přeněji svou neaktivní věž za soupeřčinu aktivní). Což o to, idea to špatná není, ale to provedení je v podstatě tragické, protože soupeřka má na stole výměnu věží, po které získává dvoutahově jezdce a tak drtivý tlak, že pokud by mu Ríša odolal, tak jen za cenu dalších materiálních ztrát. Spíše by to však skončilo matem. A v tento moment se partie láme, očekával jsem výměnu, a to i za předpokladu, že soupeřka taktiku nevidí. Děti totiž často rády mění figurky bez ohledu na výhodnost. Nestalo se. Soupeřka dál operuje na opačném křídle. Ríša povyměňuje pár figurek, tlak opadá a Ríša přechází do protiútoku. Tady se ukazuje klasická slabina začátečníků - vidí své plány, ale ne plány soupeřů. Ríšovi vychází jeden taktický manévr za druhým (někdy i dost triviální), partie se v závěru stává formalitou. To měl Ríša štěstí poprvé, a ne v tomto turnaji naposled. Za takový útok, jaký předvedla soupeřka, by se po strategické stránce nemuseli stydět ani nejlepší hráči v kategorii do 10 let. Po partii mi maminka Laury říkala, že začala hrát šachy teprve nedávno; tak v tom případě jen tak dál. Ríšu jsem upozornil na odloženou rošádu a ve zbytku turnaje už se na to snažil dávat pozor.
<
Vzadu začíná tahem 1.Jf3 partie Laura Kubáková - Richard Peša
Velikonoce v podání Šarlotky Staré
Do druhého kola dostává Ríša soupeřku, která je paradoxně mnohem hratelnější. O moc větší odpor nekladl ani soupeř ve třetím kole a tak se Ríšovi plní jeho velké přání, zahrát si na pódiu, už ve 4. kole. Tam se do toho Ríša bílými kameny obul. Italskou hru za černé soupeř úplně nezvládl a poté, co bílý ovládl centrum pěšci, nenechal soupeře udělat rošádu a začal se prudce tlačit do útoku. Vznikla pro černého těžko řešitelná situace, která trochu překvapivě vyústila ve dva nemožné tahy soupeře a tím i konec partie.
Partie 4. kola Richard Peša - Matěj Šmrha
A rovněž pódium ve 4. kole, tentokrát partie na 1. stole Martin Hrádek - Antonín Kukla
A pak přišlo to, co přijít asi muselo, ale doufal jsem, že to bude později - padla kosa na kámen. Richard Peša - Martin Hrádek. Bohužel "losovací" systém švýcaráku zase tak moc nelosuje, ale spíš přiděluje. Martin do té doby spolehlivě přehrával jednoho soupeře za druhým. A poradil si hravě i s Ríšou, který přehlédl vazbu koně a daroval Martinovi i věž. Pak už to šlo rychle.
V 5. kole si zahráli proti sobě Ríša s Martinem
Adélka, která v prvním kole prohrála s prvním nasazeným, pak kráčela od vítězství k vítězství, až se v 6. kole probojovala na pódium na 2. šachovnici. A nebyla tam z Durasu sama, na jedničce hrál Martin a na trojce Ríša. Krásný pohled.
Nejblíže stůl č. 3 a partie Richard Peša - Petr Jaroslav Veselý, vedle stůl č. 2 a partie Adéla Karafiátová - Jan Burel a vzadu na jedničce Martin Hrádek - Tomáš Fiala
A zde ještě jeden pohled
Ríša se z předchozí prohry rychle oklepal a v šestém kole opět zvítězil. Zato Martin Hrádek, do té doby suverénní hegemon turnaje, nečekaně prohrává s Tomášem Fialou, dalším z favoritů. Adélka také neuspěla, situace se zamotává.
Poslední dvě kola přinesla nečekané rozuzlení. Nejprve Ríša nafasoval domácího Antonína Kuklu, se kterým prohrál s bílými v posledním kole Mistrovství Moravy a Slezska v Koutech nad Desnou minulý rok v říjnu. Toník měl do té doby v podstatě dost podobný průběh turnaje jako Ríša, měl jen prohru s Martinem Hrádkem (na čas!) o kolo dřív než Ríša, a nakonec se ukázalo, že to platilo pro celý turnaj, ale k tom se ještě dostaneme. Zápas to byl dlouhý, soupeř hraje pomalu, a k rychlé hře ho nestrhlo ani Ríšovo blicání.
Díky tomu, že si soupeř na začátku partii zapisoval, máme k dispozici i prvních 21 tahů: 1. e4 e5 2. Nf3 Nc6 3. Nc3 Nf6 4. Bb5 a6 5. Ba4 b5 6. Bb3 Bc5 7. d3 h6 8. Be3 Bb4 9. O-O Bxc3 10. bxc3 O-O 11. Qd2 a5 12. a4 b4 13. cxb4 Nxb4 14. c3 Nc6 15. Rad1 Ba6 16. Rfe1 Ng4 17. h3 Nxe3 18. fxe3 Rb8 19. Bd5 Qf6 20. Rb1 Ne7 21. Rxb8 Rxb8
Po zahájení jsem se vzdálil a když jsem se po delší době vrátil, hrála se už koncovka. Každý měl dámu a jezdce, Ríša pět pěšců, soupeř o jednoho více. Ríša měl však na rozdíl od soupeře volného věžového pěšce, tak ho dal do pohybu, což bylo asi správné ... ale ta podpora vázla. Ríšova dáma tlačila zezadu pěšce, zatímco soupeřova dáma blokovala políčko proměny. Bylo jasné, že to bude o těch jezdcích. Bohužel to soupeř pochopil o hodně dřív než Ríša a zatímco černý pěšec se hnal bezhlavě kupředu, tak bílý jezdec se šteloval na to, aby sebral černého pěšce, až se zarazí o bílou dámu. A tak se také stalo. Černý jezdec byl příliš daleko, aby mohl pomoci, pěšec padl.
Ríša pochopil pozdě, ale budiž mu ke cti, že když viděl, že pěšce nezachrání, tak neztrácel drahocenná tempa a jal se vyvinout tlak na ostatní bílé pěšce, aby získal kompenzaci. Soupeř v obraně nabídl výměnu dam nebo výměnu jezdců - Ríša volil jezdce a pak se dal dámou do sbírání pěšců, soupeř taktéž. Úspěšněji z toho vyšel Ríša, který srovnal poměr zbývajících pěšců na 3:3 ... mělo to však jedno ale ... no vlastně dvě. Jednak měl soupeř jednoho pěšce volného a druhak už byl na konci s časem a hrál v podstatě na 5s přídavku ... zatímco Ríšovi zbývalo luxusních 10 minut. Bohužel, blicali oba. V jednu chvíli to vypadalo, že soupeř opět prohraje na čas, ale kritický moment zvládl a když zmáčkl hodiny, pořád tam jedna vteřina byla. I v takovéto situaci soupeř správně pochopil, kudy vede cesta a poté, co dáma zabezpečila volnému pěšci cestu na poslední řadu, dal se na svou cestu i pěšec. Ríša si s tím evidentně nevěděl rady. Bezradně manévroval dámou. Naštěstí v poslední chvíli, v době, kdy už byl pěšec na předposlední řadě, docvaklo Ríšovi, co je třeba dělat a donutil soupeře k remíze věčným šachem. Soupeř pochopil, že dámu si nepostaví a také vzhledem časové tísni nabídl remízu. Ríša přijal, oddechli si oba.
Před posledním kolem stála situace následovně: Na první šachovnici se hrálo o vítězství. Martin Hrádek s 6 body potřeboval porazit Jana Burela, který měl o půl bodu více. Na dalších dvou šachovnicích hráli čtyři hráči, kteří měli 5,5 bodu. Bylo jasné, že cesta na stupně vítězů vede pro hráče na 2. a 3. šachovnici jen přes výhru. Dlouho se pak všechny tři partie vyvíjely vyrovnaně až do koncovky, aby pak žádná neskončila remízou. Ríša (bílý) se utkal s Tomášem Fialou. V podstatě se jednalo o "deja vu": Ríša zase kráčel volným pěšcem pro dámu, tentokrát za podpory věže a střelce, zatímco soupeř bránil věží a jezdcem. Pěšec se zasekl na 6. řadě a ani jedna strana si s tím nevěděla rady - rozuzlení bylo nečekané.
Bílý střelec, který stál v centru šachovnice a měl pomáhat věžovému pěšci v postupu, tak nějak shodou okolností kryl na opačném křídle jedinou únikovou cestu soupeřova krále před případným matem na poslední řadě, což, jak vyplynulo z dění a rozhovoru po partii, si neuvědomoval do osudného okamžiku ani jeden hráč. Soupeř tedy opustil věží poslední řadu, na což Ríša zareagoval správně šachem na poslední řadě a de facto matem, šlo jen představit figuru, která by byla vždy sebrána. Soupeř zůstal jak opařený, přéhledl to. Musím říct, že mi ho bylo líto, přišlo to jako blesk z čistého nebe a myslím, že té partii slušela spíše remíza (na opačném křídle měl pro změnu převahu pěšců soupeř). I takové jsou holt šachy.
Partii by slušena spíše remíza, toto postavení je však již za Ríšu vyhrané
Bohužel Martin Hrádek obtížnou koncovku nezvládl, prohrál a propadl se na 4. místo. Ríšův soupeř z předposledního kola také vyhrál, a tak za prvním Janem Burelem (7,5/8) měli 6,5 bodu dva hráči: Toník Kukla a Richard Peša. Oba ztratili body jen prohrou s Martinem Hrádkem a vzájemnou remízou. A zde se ukázala jedna ze zvláštností (a asi i nespravedlností) švýcarského systému. Čtvrtý hráč porazil jak druhého, tak třetího v pořadí, ale prohrál s vítězem. Druhý a třetí v pořadí s vítězem vůbec nehráli! O druhém a třetím místě tedy rozhodoval Buchholz. Ještě kolo před koncem ho měl Ríša o bod horší než Toník, ale i tady měl Ríša štěstí a soupeři mu v posledním kole přihráli tolik bodů, že se situace otočila. Ríša tak kromě 2. místa v turnaji zvítězil v kategorii H8 a na pódium jej doprovodila Adélka (celkově 11. místo), která byla nejlepší v kategorii D10.
Ríša druhý zleva
V turnaji do 16 let jsme měli velmi mladé zastoupení. Mikuláš Hladký je ročník narození 2012, takže je brán jako letos 12letý, zbývající tři (Jan Dokulil, Ondra Hrádek a Max Veselý) jsou dokonce ještě o rok mladší, takže vlastně nejmladší ročník, pro který byl turnaj určený. Utkávali se tak i s protivníky až o více než 6 let staršími! Miki, ač mladý, je už ostřílený turnajový harcovník, uhrál 7 bodů a díky lepší vzájemné partii s bratrem Tadeášem v turnaji zvítězil. Ondra uhrál 5 bodů a Honza s Maxem po 4 bodech. S takovým výsledkem a v takové konkurenci si myslím, že mohli být spokojeni.
Pro Ríšu bylo velkým zážitkem i závěrečné defilé vítězů jednotlivých kategorií, kdy stál na pódiu se staršími a zkušenějšími šachisty, ke kterým vzhlíží s obdivem.
Zleva Alisa Levchenko a Mikuláš Hladký, druhý zprava Richard Peša a vedle něj třetí zprava Adélka Karafiátová
A druhý den byla snídaně šampionů - Ríša s Ráďou zfutrovali na posezení půlku velikonočního beránka.